- 22.7.2025
Po úspěšném prvním týdnu, kdy se účastníci poprvé setkali s vojenským režimem, základními dovednostmi a pravidly, přišel čas na prohloubení znalostí a rozšíření výcvikového programu o nové oblasti. Je znatelné, že s rostoucími požadavky roste i motivace, odhodlání a týmová soudržnost našich studentů.
Druhý týden se nesl ve znamení praktických činností a nových výzev. Střelecká, ženijní a spojovací příprava navázala intenzivnějším tréninkem v realistických podmínkách. Přibyla také zdravotní příprava, v níž si studenti osvojili základní zásady první pomoci a nácvik reakce při zranění spolubojovníka. V chemické přípravě se seznámili s prostředky individuální ochrany a procvičili si postupy v případě chemického ohrožení. Významnou součástí programu byla i topografická příprava – studenti se učili pracovat s mapou, buzolou a orientovat se v terénu bez technologií.
,,Navzdory neustále rostoucím nárokům vstoupili studenti i do druhého týdne výcviku s odhodláním. Přestože dva z nich se rozhodli výcvik dobrovolně ukončit, většina účastníků stále pevně drží. Celkově tak skupina působí motivovaně, což je příslibem úspěšného pokračování,“ zrekapituloval uplynulý týden řídící výcviku.
Vyvrcholením týdne byla soutěž hlídek, která prověřila nejen individuální dovednosti, ale i schopnost fungovat jako tým pod tlakem. Na jednotlivé skupiny čekala řada stanovišť od zdravotního a chemického, přes spojovací, pořadové, střelecké a topografické, až po skalní lezení na jednoduché ferratě. Každý tým musel prokázat, že umí pracovat rychle, přesně a společně. Přestože šlo o fyzicky náročnou zkoušku, studenti obstáli a soutěž se setkala s nadšením.
Celý týden pak zakončil vůbec první komplexní polní výcvik. Ten zahrnoval stavbu improvizovaných přístřešků, rozdělávání ohně v přírodních podmínkách a orientační noční pochod. Vojíni si tak mohli na vlastní kůži vyzkoušet, co znamená přežití v lese, a jak důležité je nejen plánování a týmová koordinace. Pro většinu z nich šlo o vůbec první noc strávenou pod širým nebem.
,,Není to jednoduché, ale většina vojínů si s náročností výcviku zatím vede velmi dobře,“ hodnotí výcvik Kaplan 102. průzkumného praporu. ,,Jsou unavení, občas nejistí, ale nevzdávají se. Vědí, proč tu jsou a podle jejich reakcí je to dokonce i baví. A to je, myslím si, slibný začátek.“
Atmosféra mezi účastníky zůstává pozitivní, přestože nároky rostou. Začínají fungovat jako sehraná jednotka. Pomáhají si, respektují své role a hledají způsoby, jak být pro svůj tým co největším přínosem. Pokroky jsou znát jak v dovednostech, tak v přístupu. Přichází zodpovědnost, cílevědomost a pevnější vztah k hodnotám, které vojenský život reprezentuje. Obecně tento projekt ukazuje, že když se mladým lidem dá důvěra a prostor pro růst, výsledky na sebe nenechají dlouho čekat.
